Otto Gehle
| Otto Gehle | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. května 1901 Hamburk,  Německo |
| Úmrtí | 24. dubna 1947 (ve věku 45 let) Praha,  Československo |
| Příčina úmrtí | popraven oběšením |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov (50°8′16,63″ s. š., 14°28′50,1″ v. d.) |
| Národnost | německá |
| Povolání | voják (důstojník SS) |
| Zaměstnavatel | Gestapo Kladno |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Gehle (1. května 1901 Hamburk – 24. dubna 1947 Praha)[1] byl za protektorátu příslušníkem kladenského gestapa, kam byl v listopadu 1940 převelen z Havlíčkova Brodu.[2] Během svého působení na gestapu v Kladně zatkl 15 osob, 10 z nich druhou světovou válku nepřežilo.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jaro 1945
[editovat | editovat zdroj]V únoru 1945 byl Otto Gehle převelen z Kladna do školy pro důstojníky SS.[2] Později nejspíš nastoupil k pancéřovému pluku 31. Freiwilligen Panzer-Grenadier Division.[2][p. 1] S touto jednotkou se účastnil bojů proti Rudé armádě.[2] Poté, co byl tento útvar rozbit, velel Otto Gehle oddílu asi čtyř desítek zraněných s nimiž ustoupil do Dobříše.[2] V Dobříši zůstali až do 9. května 1945.[2] A bylo to právě 9. května 1945, kdy se on a jeho muži začali stahovat do Plzně.[2] Poblíž Berouna byli ale odzbrojeni. Otto Gehle se spolu s lékařem jednotky pokusil ujet automobilem, ale byli zastaveni.[2] Při pokusu o aktivní odpor byl lékař zabit a Otto Gehle zajat.[2]
Jaro 1947
[editovat | editovat zdroj]Hlavní přelíčení s Ottou Gehlem a dalšími příslušníky kladenského gestapa[p. 2] bylo zahájeno na Pankráci v Praze 27. března 1947[3] v půl desáté dopoledne.[2] Soudnímu přelíčení předsedal přednosta mimořádného lidového soudu Vladimír Kozák.[3] Všichni obvinění vinu popírali, svalovali na jiné nepřítomné osoby a umenšovali ji.[3] Na svoji obhajobu uváděli příklady případů, kdy údajně zabránili zatčení některých osob nebo kdy již zadrženým lidem údajně pomáhali.[3] Dne 24. dubna 1947 byl vynesen rozsudek (měl 79 stran)[3] a to včetně šesti trestů smrti.[2] Jednalo se o Haralda Wiesmanna, jeho zástupce Thomase Thomsena, Oskara Felkla, Waltera Forstera, Otto Gehla a Rudolfa Vlčka.[2] Všech šest mužů odsouzených k nejvyššímu trestu bylo popraveno 24. dubna 1947 mezi 16.20 a 17.51 hodinou.[2] Poprava oběšením byla vykonána v Praze v Pankrácké věznici. Jeho tělo bylo pohřbeno do anonymního (neoznačeného) šachtového hrobu na Ďáblickém hřbitově v Praze.[4][p. 3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pancéřový pluk 31. Freiwilligen Panzer-Grenadier Division byl nepřesně označován jako Böhmen-Mähren.[2]
- ↑ Retribuční proces se šestnácti příslušníky kladenského gestapa (v čele s Haraldem Wiesmannem) se uskutečnil v březnu až dubnu 1947 za značné pozornosti médií i široké veřejnosti, neboť členům kladenské úřadovny gestapa byla obecně dávána vina za vyhlazení Lidic.[3] Během druhé světové války se na kladenském gestapu vystřídalo asi 120 různých osob.[3] Část těchto lidí zahynula během druhé světové války nebo těsně po jejím skončení, větší část z nich nebyla dopadena a unikla trestu a to společně s posledním velitelem kladenského gestapa SS Obersturmführerem a kriminálním komisařem Josefem Horbaschkem (* 1912).[3] Proces se musel vyrovnat s nedostatkem listinného (písemného) důkazního materiálu, který byl zničen (spálen) v posledních týdnech druhé světové války právě těmi členy kladenského gestapa, kteří se jej záměrně zbavovali před svým plánovaným útěkem, aby tak po sobě zahladili usvědčující stopy.[3]
- ↑ Soud ale udělil i další tresty: Alfred Forkel (30 let); Heinrich Faber (30 let); Hans Guttweniger (13 let); Josef Richter (13 let); Jaroslav Svoboda (10 let); Peter Porst (6 let); Anton Szpat (5 let); Heinrich Lockert (5 let); Ewald Hartge (4 roky). Josef Gebert odešel bez trestu (na konci 2. sv. války bojoval proti německé armádě).[3] Zbylí příslušníci gestapa z kladenské úřadovny byli zpočátku většinou věznění na Kladensku, kde ve výkonu trestu rubali uhlí. V první polovině 50. let 20. století byli pak amnestováni a odsunuti do Německa.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Seznam popravených pro retribuční trestné činy v ČSR [online]. web: Válka cz [cit. 2023-02-20]. 24.4.1947 – Oskar Felkl (*13.4.1913); Walter Forster (*7.2.1909); Otto Gehle (*1.5.1901); Karel Koždoň (*21.10.1894); Karel Schiefermüller. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o BÁRTA, Milan. Všichni čekají tvrdý a spravedlivý trest – konec kladenského gestapa [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2023-02-20]. Časopis Paměť a dějiny (ročník 2016, číslo 2, strany 57-67); ke stažení ve formátu *.pdf (5,5 Mbytes). Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k Dozvuky války [online]. web: Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně [cit. 2023-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Ondřej Vetchý: NENECHME JE TAM! na YouTube – Datum: 21. září 2022; Autor: Tactical Training SW&TT; Stopáž: 15 minut a 39 sekund
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo. Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti: osoby, popravené v Praze v průběhu retribučních procesů 1945-1948. Vydání první. Cheb: Svět křídel, 2017. 423 stran; strany: 101-102, 104, 116, 323-324, 333 a 357-360; ISBN 978-80-7573-022-0. (Životopisy kolaborantů a válečných zločinců, kteří byli popraveni v Praze během retribučních procesů v průběhu let 1945-1948)
- KRŮTA Václav. Personální obsazení kladenské služebny německé tajné státní policie (Gestapa) IN: Slánský obzor (2004, číslo 12, strany 79-96).
